Ostrovy pozornosti jsou úzké komunity nebo zákoutí internetu, kde lidé věnují tvůrcům hlubší pozornost, tráví s nimi více času a budují vztahy. Může jít o newslettery na Substacku, herní komunity na Discordu, ale klidně i podcasty.
Kde jsou ty časy, kdy jsme na Facebook chodili psát statusy a sdílet momentky z dovolených.
Dnes jsou sociální sítě továrnou na pozornost – většinu času se brodíme brakem, reklamami a utápíme v levném a masově generovaném AI obsahu, který nám toho kromě levné dávky dopaminu moc nedává.
Irský akademik James O’Sullivan to v eseji The Last Days of Social Media bez servítek popisuje jako “It’s all just vapid, empty shit produced for engagement’s sake.” Místo propojení jsme přehlceni.
S naší pozorností si pohrávají designéři algoritmů a regulace pokulhávají. Na sítích nás drží například mechanismus variabilní odměny – nikdy nevíme, kdy na nás vyskočí chytlavé reelsko, fakt zajímavý post, nebo jiný podnět. A proto tam trávíme tolik času – jako kočky doufající, že jim z hračky vypadne pamlsek. Popisuje to třeba tahle studie.
Jsme tedy celospolečensky závislí? Ne v pravém slova smyslu. Český adiktolog Roman Gabrhelík pro Deník N říká, že většina dospělých na sítích závislá není, nachází se ale v šedé zóně nadužívání, což znamená, že ztrácí kontrolu nad časem i pozorností.
Postupně si uvědomujeme si, že většina obsahu už neslouží nám, ale my jemu – a hledáme z toho cestu ven. Tady je několik signálů změny:
Analýza Bufferu ukazuje, že na Instagramu spadl medián míry zapojení (engagement rate) z 2,94 % (leden 2024) na 0,61 % (leden 2025). A podle Socialinsider Benchmarks se míra zapojení na Facebooku dlouhodobě pohybuje okolo 0,15 %.
To ale nutně neznamená, že lidé na sítích reagují méně – spíš jinak. Část interakcí se přesouvá do neviditelných akcí jako je sdílení nebo uložení, které veřejné metriky nezachytí. I Meta dlouhodobě potvrzuje růst komunikace v soukromých zprávách a menších skupinách.
Sociální interakce se přesouvá z veřejných feedů do soukromí.
Lidé čím dál víc řeší věci ve zprávách, uzavřených skupinách, v komunitních kanálech. Je to klidnější, osobnější a dává nám to větší kontrolu nad tím, s kým se bavíme a co konzumujeme.
Není náhoda, že WhatsApp byl v roce 2026 formálně označen Evropskou komisí jako tzv. Very Large Online Platform — platforma s obrovským dosahem a systémovým vlivem.
Stále populárnější jsou platformy založené na předplatném a přímé podpoře – od Substacku, Patreonu třeba po Forendors.
Tvůrce „neživí“ algoritmus a reklama, ale platí mu přímo publikum. A to nejen za obsah, ale hlavně za filtr, klid a komunitu:
A není od věci zmínit OnlyFans. Bez ohledu na typ obsahu tato platforma funguje na stejném principu. Ročně generuje miliardy dolarů, má stovky milionů uživatelů a jejich počet pořád stoupá.
Zoufalí z přehlcení zkoušíme digitální detox, offline neděle… a lidské propojení už nehledáme jen na sociálních sítích. Přesouváme se také na ostrovy pozornosti.
Do menších komunit, kde jsme lidmi a s lidmi, kde se nehoní viralita, ale buduje důvěra. Na Substack, Discord, Patreon, do skupin na WhatsAppu. A klasické sociální sítě postupně přestávají mít monopol na pozornost.
O’Sullivan toto tříštění pozornosti z velkých sítí jako je Facebook, Instagram či YouTube do menších niche komunit přirovnává ke vzniku miliardy malých zahrádek. V jedné se potkávají hráči Fortnite, v další milovníci italského vína, v jiné zase vášniví stopaři. A právě v tom vidí budoucnost internetu.
Bojovat o engagement ve veřejném feedu je čím dál náročnější.
Vysoký počet zhlédnutí už dávno neznačí kvalitní vztah se značkou nebo tvůrcem – a přestože k vám virální obsah může přitáhnout publikum, dlouhodobou hodnotu a vztah vytvoříte jinde.
Pokud se pustíte do budování vlastního ostrova pozornosti, můžete v něm snáze vybudovat komunitu, která si k vám vytvoří blízký vztah, než kdybyste se jen honili za čísly.
Na vlastním Substacku možná nebudete mít milion zhlédnutí, ale můžete mít 500 lidí, kteří vás opravdu čtou, 200 lidí, kteří s vámi interagují a 50 lidí, kteří si od vás něco reálně koupí.
A ve výsledku je to win-win pro tvůrce i uživatele.
V posledním díle seriálu Zavaleni obsahem se podíváme na to, jak při tvorbě obsahu emočně neždímat lidi, nemanipulovat a neškodit (si) s AI.
Chcete, aby vaše značka byla vidět a získala si důvěru publika? Ozvěte se nám – pomůžeme vám tvořit autentický obsah, který obstojí i v AI éře.
